Jiný pohled na úspěch

Posted on by


Co je to vlastně úspěch?
Abychom mohli porozumět slovu úspěch, musíme si ho nejdříve definovat. Být úspěšný znamená prosperovat v určité oblasti. Ať už je tou oblastí rodičovství, hraní hokeje nebo naše každodenní práce, všechno jsou to úspěchy. Podle této definice je však skoro každý úspěšný. Proč si tedy většina lidí myslí úplný opak? Proč máme pocit, jako bychom konstantně mohli dělat věci lépe, rychleji, nebo jich stihnout více?
 organizace času
Problém je v našem mozku
V lidském mozku se nachází útvar jménem mozeček, který pochází už z pravěku. V té době měl za úkol nás o ochránit a varovat před případným nebezpečím. A mimo jiné měl za úkol nás upozornit na vlastní chyby za účelem ochrany. My se totiž poté poučili a příště jsme byli opatrnější. Svou práci v té době prováděl výborně. Dokonce bychom mohli říct, že v ní byl úspěšný. Dnes plní stejnou funkci, ale s mnohem jinými výsledky. Novodobé prostředí si totiž vyžaduje trochu jiné podmínky. Dnes je skoro nutností riskovat. A i přesto, že toto riskování nebývá smrtelné, náš mozeček si to neuvědomuje. Stejně jako neví, že přílišná sebekritičnost může být fatální. Důvod, proč máme tendenci se soustředit spíše na negativa než na pozitiva, co se týče nás samých, se tedy nachází přímo v našem mozku. Jak však překonat něco, co už v sobě máme naprogramované geneticky?
 šipka nad sloupci grafu
Klíč se, samozřejmě, nachází také v naší mysli
Našeho sebekritického vnitřního hlasu se nikdy úplně nezbavíme, což je však dobře. Recept ke zdravé sebekritice je snadný. Vždy, když se přistihnete při kritice vlastních vlastností, vzhledu nebo třeba i neúspěchů, zastavte se. Poté se zhluboka nadechněte a pokuste se nahradit tuto myšlenku něčím, co na sobě rádi máte. Jakmile si třeba pomyslíte: “To je strašný, já jsem tak neschopnej, ani hřebík zatlouct neumím,” zkuste tuto myšlenku následovat třeba: “Ale na druhou stranu exceluju v tenisu a už mám několik cen.” I přesto, že tento příklad mohl vyznít relativně podivně, tato taktika opravdu zabírá. To rozhodně neznamená, že by se člověk neměl zlepšovat, nebo by na sobě měl přestat pracovat, ba naopak. Protože když si uvědomíme, že ve skutečnosti máme i své úspěšné stránky, budeme si sebe více vážit. A v důsledku se budeme snažit ještě zlepšit. Nikoliv však z místa nedostatku nebo nenávisti, ale z místa respektu a lásky sami vůči sobě.